LKKT

Meteostanice: LKKT ° - 0.0 m/s - 0.0 m/s    Svatobor 261° - 10.4 m/s - 13.3 m/s    Doubrava 288° - 10.1 m/s - 13.0 m/s    Švihov ° - 0.0 m/s

Kdo byl Josef Hubáček

Životopis a stručná faktografie pana plk.v.v. im. Josefa Hubáčka, AFC

Pan Josef Hubáček, narozen 17. října 1909 ve Kdyni na Šumavě se vyučil strojním zámečníkem v přádelně ve Kdyni kde pracoval jeden rok po vyučení jako tovaryš, ale létání u něj nakonec stejně zvítězilo. 1. října 1928 byl jako osmnáctiletý přijat na vlastní žádost do Vojenské školy leteckého dorostu – oddílu pilotů v Prostějově a vycvičen jako pilot. K prvnímu sólovému letu se dostal 11.května 1929. Let v trvání 15 minut vykonal na cvičném letounu Š 10-16. (Zdroj Pilotní deník Josefa Hubáčka, Daniel Švec)

Po absolvování školy byl 1. října 1930 přidělen k 1. leteckému pluku TGM – 32. letce v Chebu jako stíhací pilot v hodnosti svobodníka. Létal u ní déle než tři roky a své pilotní umění zde piloval především na dvouplošných stíhacích Aviích B-21 a poté na Ba-33. Pilotem letcem byl jmenován 16.2. 1931 a po splnění požadovaných podmínek pak 16.11. 1931 polním pilotem letcem. Mezitím byl povýšen na desátníka a pak na četaře 15.4. 1932.

Po uplynutí sjednaného závazku pak setrval jako délesloužící. Jeho nadprůměrných schopností si brzy všiml škpt. Alexander Hess, tehdejší velitel cvičné letky Leteckého pluku 1 T.G. Masaryka ve Kbelích a nabídl mu, aby se u něj stal učitelem létání. Hubáček dlouho neváhal a velmi rád 15.12. 1933 nastoupil k Hessově kbelské cvičné letce LP 1. O půl roku později k ní přibyl i rtm. Novák, jehož hvězda byla na vzestupu. Čet. Hubáček si pak kvalifikaci zvýšil absolvováním kurzu nočního létání u leteckého pluku 5 a potom strávil deset měsíců jako zkušební pilot u Vojenského technického a leteckého ústavu v Praze Letňanech. Poté jej 31.8. 1935 opět přidělili ke stíhačům. PO uplynutí sjednaného závazku se rozhodl pokračovat a byl 1.10. 1936 přijat do devítiměsíční Přípravné školy pro rotmistry z povolání v Milovicích. Po jejím úspěšném absolvování byl k 1.7. 1937 jmenován rotmistrem letectva. Do zálohy odešel rtm. Josef Hubáček po bezmála deseti letech mimořádně úspěšné služby 28.2.1938. Využil lukrativní nabídky, aby létal jako pilot u Československých státních aerolinií. Mezi 25.9. a 11. 10. 1938 opět oblékl vojenskou uniformu v rámci mobilizace, ale pak se k ČSA vrátil a létal zde až do okupace. Do té doby nalétal 1 600 hodin. Ve 30. letech velmi úspěšně reprezentoval vlast na celé řadě národních i mezinárodních soutěžích jak ve skupinové akrobacii spolu s řadou vynikajících letců, ale zejména ve skupině známé jako „Novák-Široký-Hubáček“. Celou řadů úspěchů však sbíral i v sólové akrobacii. Výrazného úspěchu získal na mezinárodní soutěži v Curychu v roce 1937, kdy zvítězili ve skupinové akrobacii a v sólové získal 4.místo. Další úspěchy následovaly.

Po vypuknutí války neváhal a následoval celou řadu svých kolegů letců v odchodu do zahraničí. Hranici do sousedního Polska překročili 17. 7.1939 a do Francie připluli 1.8.1939. S formálním závazkem na službu v Cizinecké legii (podepsal ho 22.8. 1939) se sice nedostal do severní Afriky, jako ti z předchozích transportů, ale podobně jako většina ostatních musel dlouhou dobu sloužit v nejnižší hodnosti, než mu byla konečně přiznána ta původní československá hodnost rotmistra. Následně byl 1.5. 1940 na štábního rotmistra letectva v záloze. Mezitím ovšem absolvoval přeškolení na francouzskou techniku a bojový stíhací výcvik na letecké základně v Chartres. Zde byl 15.11. 1939 povýšen do francouzské hodnosti Sergent (četař). Zde pak zahájil svou bojovou činnost ve druhé světové válce a zaznamenal řadu leteckých bojů a s utkání s přesilou stíhacích Messerschmittů Bf 109E dne 11.5. 1940 zaznamenal první sestřel. Vzápětí byl však sám sestřelen. Zraněnému se mu podařilo nouzově přistát a skončil v nemocnici. Válka ve Francii pro něho skončila a s nedoléčeným zraněním se mu podařilo dostat 27.6. 1940 lodí do Anglie. Byl přijat do RAF a 12.7. 1940 přemístěn do Duxfordu k právě formované 310.československé stíhací peruti. Na Hurricanech Mk I. Se Sgt. Hubáček zakrátko aktivně zapojil do probíhající Bitvy o Británii, v jejímž průběhu si připsal další dvě vítězství – jeden pravděpodobný sestřel Messerschmittu Bf 110 (9.9.1940) a podíl na potvrzeném sestřelení bombardovacích letounu Dornier Do 17 (15.9. 1940. Sám však byl opět sestřelen ještě téhož dne odpoledne a podruhé zraněn. Jeho Hurricane Mk.I R4087 (NN-X) inkasoval zásah z kanonu přímo do kormidel. Seskočil padákem a lehce zraněn se za dva týdnu po vyléčení opět vrátil k jednotce. Za svou dosavadní bojovou činnost byl povýšen do hodnosti poručíka letectva v záloze.

Krátce poté, působil krátce u 24. spojovací peruti, kde se docvičoval početná skupina čs. Pilotů, kteří měli dosud málo nalétaných hodin. Krátce nato se vrátil k 310. stíhací peruti, ale to už se Bitva o Británii chýlila ke konci. S ohledem na to, že mu v té době bylo již 31 let, čekalo jej zařazení do mimo operační služby. Krátce zalétával nová či opravená letadla, ale následně byl vybrán do skupiny čs. letců, kteří měli přelétavat nové letouny do Velké Británie z amerického kontinentu. Oficiálně byl přidělen na více jak rok k „Ferry Command“. Dne 5.4. 1942 se F/O Hubáček stal jedním z prvních dvou čs. pilotů, který přeletěl Atlantik, společně se Sgt. Karlem Balíkem. Celkem vykonal šest náročných transatlantdických přeletů, kdy dopravil do Anglie letadla typu Catlina, Liberator, Hudson a Boston. Náletal při tom celkem 146 letových hodin.

Po návratu z Kanady nalezl své další uplatnění u vojenské letecké dopravy, kde u známé 24.spojovací peruti působil prakticky až do konce války. Zde létal převážně na Dakotách (nalétal na nich celkem 892 hodin) a na Hudsonech (303 hodin). Dopravoval jak vojenský materiál, zbraně, vojáky, raněné, ale i důležité civilní a vojenské cestující na významné akce. Létal s leteckým marchalem Janouškem, na konferenci na Jaltu vezl pí. Churchillovou a byl při té příležitosti představen jejímu manželovi, panu ministerskému předsedovi.

Mezitím byl povýšen do britské hodnosti Flight Lieutenant (kapitán) a k 28.10. 1943 po čsl. Linii na nadporučíka letectva v záloze. Tato služba mu navíc vynesla vyznamenání Křížem letectva (Air Force Cross, AFC), což bylo nejvyšší „kovové“ uznání, které může letec RAF obdržet za leteckou činnost mimo přímý boj. Zároveň vykonal deset letů na obklíčenou Maltu a nalétal celkem 375,25 hodin, z toho 185,55 v noci. Když válka skončila, měl ve svém zápisníku letů zapsáno více než 5 500 letových hodin a k 1.6. 1945 byl povýšen na kapitána letectva v záloze. Dvakrát obdržel Československý válečný kříž – ve stejný den 28.10. 1940. Jeden za účast v bitvě ve Francii a druhou za Bitvu o Británii. Dále mu byly uděleny Československá medaile Za chrabrost, Československá medaile za Zásluhy I.st. (19.1. 1946), Československá vojenská pamětní medaile se štítky F a VB (7.3. 1944), francouzský Válečný kříž (Croix de Guerre), vojenská medaile, odznak za válečné zranění, a britská strana mu kromě již zmíněného AFC udělila ještě The 1939-1945 Star with Battle of Britain Clasp, Atlantic Star, Aftica Star, Defence Medal a War Medal.

Protože Josef Hubáček byl od r. 1938 záložníkem a po válce se rozhodl zůstat ve vojenské službě, vyhovělo MNO jeho žádosti a byl přijat jako důstojník z povolání. V roce 1946 povýšen na štábního kapitána a v r. 1947 na majora letectva.

Avšak to byla jen poválečná euforie to skutečné „poděkování“ mělo teprve přijít. Po změnách, provedených u ČSA byl požádán, aby ukončil vojenskou kariéru a vstoupil do ČSA jako vedoucí létajícího personálu. Po únoru 1948 byl jmenován vedoucím operačního oddělení až do 4. března 1950, kdy byl dán do zajišťovací vazby v souvislostí s havárií letadla ČSA u Rýmařova. Ze zajišťovací vazby v Ostravě byl propuštěn a osvobozen 1. dubna 1950. Do zastávané funkce se nevrátil a nastoupil do pobočného závod ČSA- Svitletu v Gottvaldově. Zde pracoval až do 17. října 1950, kdy byl propuštěn při hromadném propuštění zahraničních vojáků. Byl mu jako politicky nespolehlivé osobě zakázán pobyt na území Prahy a musel rovněž opustit služební byt na ruzyňském letišti a vrátil se do bytu po rodičích v rodné Kdyni. Ve Kdyni pracoval jako závozník u lesů, až do zranění, které mu znemožnilo toto povolání dále vykonávat. Potom pracoval až do důchodu jako vedoucí účetní na MNV Kdyně. S manželkou měl jediného syna Michaela (* 17. dubna 1948), který dnes žije ve Kdyni.

V roce 1969 ho navštívila skupina leteckých nadšenců z Klatov s prosbou o pomoc při obnovení činnosti Pošumavského aeroklubu v Klatovech, jehož činnost byla přerušena v roce 1948 na pokyn ŮV KSČ. (Zdroj: Curych 1937 – autoři Marcel Kareš a Jiří Rajlich)

Nakonec ho přesvědčili, aby se stal předsedou Pošumavského aeroklubu v Klatovech, a v této funkci působil 11 let. Zároveň se stal čestným předsedou Pošumavského aeroklubu.

Plukovník Josef Hubáček zemřel po dlouhotrvajících srdečních obtížích 9. dubna 1988. Po dlouhých 34 letech, 11.června 2022 mu byla na Klatovském letišti odhalena pamětní deska a od tohoto dne nese letiště čestný a oficiální název Letiště Josefa Hubáčka Klatovy. Dne 28.října 2022 mu byl prezidentem republiky propůjčen Řád bílého lva, vojenské skupiny in memoriam. (Zdroj: Archiv Pošumavského aeroklubu, Pavel Kratochvíl)

Chcete poznat krásy Šumavy z ptačí perspektivy?